Pohádky pro společné čtení je projekt Městské knihovny ve Svitavách na podporu čtenářství především u dětí se specifickými poruchami učení. Každý měsíc vyjde na stránkách knihovny jedna pohádka Aleny Vorlíčkové ve speciální úpravě pro čtenáře, kteří mají se čtením problémy. Texty jsou doplněny krásnými ilustracemi výtvarnic z klubu Pohádkové ilustrace a náměty pro práci. Za cenné odborné rady a připomínky patří poděkování psycholožce PhDr. Lence Krejčové Ph.D., předsedkyni DYS-centra Praha.

    Pohádky pro společné čtení jsou určeny především mladším školákům, jejich rodičům, prarodičům, starším sourozencům. Knížky mohou využít také vychovatelky v družinách nebo v dětských domovech. Mysleli jsme především na děti, které mají se čtením problémy a které čtení bolí. Tito malí čtenáři potřebují skutečnou podporu rodiny a velkou motivaci.

     Připravili jsme pro vás klasickou lidovou pohádku, ve které se objevují postavy a motivy známé z jiných pohádek a zároveň se od nich liší. Čtenáři mohou hledat souvislosti a rozdíly, předvídat, jak se bude příběh dál odvíjet, porovnávat s jinými známými texty.

     V naší knížce jsou připraveny náměty pro práci před samotnou četbou a po přečtení pohádky. Naším společným cílem je, aby se dítě naučilo nejen číst, ale čtenému také porozumělo, aby společně strávené chvilky přinášely potěšení všem zúčastněným, aby dítě mělo potřebu své zážitky sdílet s ostatními a získané poznatky využívalo.

Čtením na březen je krátká lidová pohádka Noc v lese. 

Pohádka Noc v lese je už v tištěném sešitovém vydání  

Kontakt: psc@centrum.cz

Pohádkové ilustrátorky

Mazdala        Curlytea

Oringle                 Rarášek

Klejdy                    Zpievanka

Edik            KatieCigi

  Vlčice77     Saturnin

Bylinka Máta

Pozvánka na křest Pohádkové kuchařky

     Po loňském úspěchu virtuálního křestu pohádkové sbírky Kouzelná zahrada se letos bude konat 17. února křest Pohádkové kuchařky (malého průvodce slovinskou kuchyní). Stejně jako před rokem se sejdou autorky se svými čtenáři, fanoušky a milými hosty na Facebooku ve skupině Kouzelná zahrada a představí ukázky z nové knížky.

   Původně mělo jít jen o jednu kapitolu Průvodce pohádkovým Slovinskem, ale materiálu bylo mnohem víc, takže vznikla samostatná publikace. Kromě receptů na chutná a většinou jednoduchá jídla obsahuje příběhy z mytologie a pohádky o chlebu, pohance, včelách... Povídání doplňují barevné fotografie a černobílé ilustrace Magdy Štajnerové.

     Kmotrou knížky se stala paní Michaela Štravs Matanelli, která žije ve Slovinsku se svým manželem.

Pozvání na křest přijali zajímaví hosté (mezi prvními spisovatelka Renata Petříčková, hudební skladatel a spisovatel Lubomír Müller, regionální autorka ze Slovácka Anna Mikesková), kteří představí nejen slovinské speciality, ale i své domácí pohádkové recepty s fotografiemi a ilustracemi. Spisovatelé zároveň věnovali svá díla s autogramy do dražby na pomoc Perinatologickému centru v Hradci Králové. Dlouhodobější materiální pomoc (sbírky, šicí dílny, výstavy a přednášky) pro nedonošená miminka organizuje nové mateřské centrum Matami v Poličce. Mediální podporu poskytne nový web Maminky maminkám, kde budou publikovány všechny recepty a reportáže z akcí.

     Součástí programu bude pohádkové vaření (zapojí se i děti z dětského domova v Poličce), příběhy ze slovinské kuchyně, nová pohádka Červená krabička a výtvarná soutěž pro děti z dětského domova, přehlídka obrázků z klubu Pohádkové ilustrace, pohádková anketa, aukce knih a obrázků (např. Láska je všechno, láska je nic, Jsem těhotná, ne nemocná, Pohádky ze Stříbrného města), obrázky ze Slovinska, zajímavé články...

     Akce se bude konat po celý den až do pozdních nočních hodin na Facebooku ve skupině Kouzelná zahrada, pro neregistrované byl založen blog www.pohadkovakucharka.svetu.cz. Výtěžek z aukcí bude převeden na transparentní účet organizace Babyklokánci, ze kterého se nakoupí potřebné pomůcky pro nedonošená miminka v Hradci Králové.

     Křest Pohádkové kuchařky je veřejný. Bavit se, vařit, soutěžit a pomáhat můžete i vy.

Prekmurska gibanica 

Nejslavnější a nejrozšířenější slovinský zákusek, jehož receptura je chráněna zákonem EU. Tradiční prekmurska gibanica je tvořena čtyřmi nádivkami, které následují v přesně určeném pořadí. Peče se v kulaté nebo čtyřhranné formě. Původně se pekla v chlebové peci.

Zjednodušená gibanica

Šťavnatý osvěžující zákusek

1. směs

1 kelímek od jogurtu mouky

1 kelímek mletého máku

1 kelímek mletých ořechů

1 kelímek cukru

2. směs

5-6 nastrouhaných jablek

vanilkový cukr

skořice

rum

cukr podle chuti

3. směs

½ kg tvarohu

2 kysané smetany

3 celá vejce

  Do vymazaného pekáče nasypeme polovinu první směsi, na to vložíme druhou směs, pak zbytek první směsi a nakonec polijeme třetí směsí.

   Pečeme 45 minut při 200 stupních.

Dobrá víla v údolí smaragdové řeky

Před dávnými a dávnými časy rostly pod vysokou horou, tam, kde se dnes rozprostírají louky a pastviny, lesy mohutných buků. Na břehu zelenomodré řeky stála ubohá chatrč, ve které žil starý otec se svým synem. Synek hlídal otcovo stádo, které mělo všude kolem dostatek pastvy.

Jednou zabloudil pasáček až do temného lesa. Uprostřed hvozdu pramenil potůček, ve kterém se koupaly víly. Když přišel chlapec blíž, nenašel víly, ale zahlédl na zelené trávě ubohou rybičku, jak se zmítala a snažila se dostat do vody. Pastýř se nad nešťastnou rybičkou slitoval, šel a vhodil ji do studené bystřiny. Netušil, že to nebyla skutečná rybka, ale víla, která se v rybu proměnila.
Jakmile se dotkla vody, změnila se náhle opět v překrásnou vílu. Přistoupila k překvapenému pasáčkovi a ptala se, jakou by si přál odměnu za to, že ji zachránil. Chlapec odpověděl: "Buď prosím tak hodná a ukaž mi cestu domů." Víla ho dovedla zpět k jeho otci do chaloupky.
Když byli před chýší, chtěl pasáček víle poděkovat za její laskavost. Jakmile se však otočil, víla zmizela a pastýřská hůl, kterou držel v ruce, se proměnila v ryzí zlato.

 

Napsala Alena Vorlíčková

Ilustrovala Petra Antonovová

K čemu je nám psaní

      S nostalgií vzpomínám, jak jsme si s kamarádkou nechávaly vzkazy ve škvíře za vývěskou s programy místního kina, jak nám babička nechávala hustě popsané lístky se zprávami, co se děje na zahradě. Mám schované dopisy od ctitelů i milostnou korespondenci s deníkem  jedné prapratety. Na pohlednicích z války jsou pod známkami ukrytá vyznaní psaná droboučkým rukopisem.

     Písmo je všude kolem nás. Příjemným rukopisem napsaná cedule před restaurací může vzbudit dojem, že se menu pravidelně obměňuje. Ale stačí špatně připravit poutač a vzbudíte dojem, že práce podniku je nedbalá a případného zákazníka přejde chuť.

    Použité písmo a jeho rozvržení na ploše může čtenáři sdělit tolik informací o původci zprávy jako zpráva samotná. Platí jak pro písmo psané, tak i tištěné.

     Rozbor rukopisu přináší stejné informace jako styl oblékání, styl jízdy autem, veřejné vystupování, gesta atd. Dozvídáme se, zda je člověk společenský, nebo spíše uzavřený, jak se chová k ostatním lidem, jaké jsou jeho silné a slabé stránky, jaké má asi koníčky a záliby, k jakému povolání se hodí.

     Písmo jednoho člověka nezůstává stále stejné. Zkuste si najít své sešity ze základní školy, ze střední, nějaké poznámky z pozdější doby, napište si nějaký text teď v této chvíli. Uvidíte, že se mohou od sebe velmi lišit. Např. typickým rysem písma pubertálního je sklon doleva, znak opozice a revolty. Možná, že u některých písemností směřují řádky optimisticky nahoru a u jiných těžce klesají dolů. Písmo totiž vyjadřuje i naši momentální náladu nebo stav, ve kterém se nacházíme. Odráží radost i smutek, naději i naprostou nicotu.

     Informace získané z písma nám mohou pomoci najít vhodné zaměstnání pro sebe nebo pro své dospívající děti, prozradí, zda se k sobě hodíme s partnerem (pokud jsou k dispozici rukopisy obou), vysvětlí, proč  nám zrovna tahle osoba tolik leze na nervy...

     Škoda jen, že dnes už je dopis či pohled psaný rukou a poslaný poštou velkou vzácností. O to víc si těch, kteří nám občas napíší vlastní rukou, važme.

Rozpukané placičky  

3 vejce

100 g kokosové moučky

100 g mletých ořechů

100 g čokolády v prášku (granko)  

100 g moučkového cukru

rum

   Žloutky, kokos, ořechy, čokoládu a cukr smícháme, přidáme sníh z bílků. Vytvoříme kuličky, které obalíme v moučkovém cukru a položíme na plech vyložený pečicím papírem. Pečeme 8 minut na 200°C.

Vánoční vydání Pohádkové kuchařky

Spolupráce s Magdou Štajnerovou             

24. února 2009 mi přišel mail z Fleru s oznámením, že právě zavedli novou službu Poptávky. Ani nevím proč, ale napsala jsem tam, že hledám někoho, kdo by mi ilustroval obálku dětské knížky. Byla to vůbec první poptávka na Fleru. Byla jsem zvědavá, co se stane, jestli se někdo ozve. Nabídky začaly chodit okamžitě. Účastnice mě vyzývaly, ať udělám výběrové řízení, že mi nakreslí, namalují obrázky a já si mám vybrat. Docela jsem se styděla, jaký poprask jsem způsobila.

Třetí den se začali ozývat i profesionální výtvarníci s velmi krásnými nabídkami. Magda mi napsala 27. února a byla 21. z celkových 36. Postupně začaly chodit obrázky. Zadání bylo docela těžké – obálka k Průvodci pohádkovým Slovinskem (praktické informace, fotky, pohádky a pověsti). Začalo vyřazování, většina účastnic to vzdala sama. Měla jsem strach, jak budu někoho odmítat, to moc neumím. Ale všechno probíhalo v klidu a přátelském duchu.

Magda si vybrala pohádku Tanec s vodníkem a namalovala krásný obrázek. Když jsem ho viděla, zatoužila jsem po klasické pohádkové knížce. Do té doby by mě to ani ve snu nenapadlo. Jak jsem ale pracovala na Průvodci, nenašla jsem žádné pohádky a pověsti v češtině. Musela jsem si je začít překládat ze slovinštiny. Při tom jsem objevila spoustu krásných pohádek, jiných než jsou ty naše.

Pak se objevil i obrázek do Průvodce a mně se nechtělo s Magdou rozloučit, protože se mi spolupráce s ní moc líbila. Na rozdíl od ostatních jsme spolu dost komunikovaly, asi proto, že máme stejně staré děti.

Průvodce pohádkovým Slovinskem vyšel a my jsme se s Magdou domluvily, že se pustíme do těch dalších pohádek. A tak jsme strávily léto nad příběhy a postavami z Kouzelné zahrady.

 Magda dodává:

Chtěla bych jen doplnit, jak si moc vážím toho, že si mě Alena vybrala a měla jsem možnost ilustrovat její krásnou pohádkovou knížku. Tato práce mě moc bavila, protože to byla příjemná a pohodová spolupráce a její krásné pohádky se ilustrovaly skoro samy:-). Já jsem se tenkrát s Flerem taky v podstatě seznamovala, začala jsem přes tento portál prodávat některé svoje výrobky a v té době, kdy jsem náhodou odpověděla na Alenčinu poptávku jsem tam byla nováček. Poptávka mě zaujala, protože byl vždycky můj sen ilustrovat dětskou (nejlépe pohádkovou) knížku, ale vůbec nic jsem si od toho neslibovala, jen jsem si tak v duchu řekla, že za zkoušku nic nedám. O to víc jsem byla sama překvapená, jak se celá situace vyvinula a jak to všechno šlo jako po másle. Navíc pro mě byla spolupráce na knížce opravdu jednoduchá, protože na mně bylo jen namalovat obrázky a o zbytek už se postarala Alenka sama:-). Moc jí chci poděkovat, že mi dala možnost ilustrovat svoji první knížku a kdo ví, třeba nebude poslední:-)...

Osobně jsme se poprvé sešly na akci Setkání s Kouzelnou zahradou v Městské knihovně ve Svitavách 20. dubna 2010

                                                    Kouzelná zahrada

Napsala Alena Vorlíčková

Ilustrovala Magda Štajnerová

Knížka Kouzelná zahrada inspirovaná lidovými motivy nám připomíná, že pohádky nebývaly určeny jen dětem a nemusely nutně končit dobře. Vypráví příběhy o lidských vlastnostech a skutcích, ty dobré bývají odměněny a ty špatné se někdy už nepodaří úplně napravit, jako v životě. Jsou to příběhy o žárlivosti, nezištnosti, zabedněnosti, synovské lásce, nedůvěřivosti, chamtivosti, pohádky o tom, co je na světě nejdůležitější, nejkrásnější, nejvoňavější...
Zlatá rybka, Zakletý rozmarýn, Rybí královna, Tři přání, Zlatý střevíček a další potěší a přivedou k zamyšlení malé, větší i velké čtenáře.
Pohádky inspirované lidovou tvorbou svými ilustracemi citlivě dotvořila známá pražská výtvarnice Magda Štajnerová

90 stran, 11 ilustrací (8 barevných, 1 zlatá), pevná knižní vazba

První vydání 2009

ISBN 978-80-87313-60-2

Vy všichni, milí a vzácní,  

kdo jste otevřeli branku svého srdce a vkročili jste do Kouzelné zahrady, zůstaňte v ní co nejdéle. Rozhlížejte se, vnímejte, naslouchejte, přemýšlejte, radujte se a mějte se rádi, neboť v životě, tak jako v pohádkách, stojí za to bojovat, aby dobro zvítězilo. Ať se Vám to vždy podaří, jako se to podařilo Alence Vorlíčkové, když v sobě nechala zvítězit naději nad pochybností, zda tuto půvabnou knížečku napsat a vydat. Nejsou to pohádky, na jaké jsme třeba zvyklí, nutí nás k pokornému zamyšlení nad našimi osudy. V pohádkách nám osud většinou určuje někdo jiný, v životě se snažme určovat si ho sami. Alena to teď právě udělala a vydala knížku pro radost sobě i nám. Já, jakožto kmotr Kouzelné zahrady, jsem hřejivě poctěn touto milou povinností a takto virtuálně knihu vítám do života.

Krásný den přátelé Kouzelné zahrady!

Lubomír Müller

Pohádky pro Helenku            

Relaxační hudba nejen pro děti

      Snad každá maminka nebo učitelka v mateřské školce potřebuje někdy děti zklidnit. K nám se v pravou chvíli dostalo cd Pohádky pro Helenku, které jsme si okamžitě zamilovali. Vždy, když zaznívá tato něžná hudba, celá rodina se stáhne ke zdroji těch libých tónů. Hudební skladby nám vyprávějí o hájence, o káněti, o kostelní věži, o polní cestě, o lesních vílách... Představy nás vedou k pohádkám, do dětství, domů...  Děti se cítí v bezpečí a usínají.

     Tento vzácný dárek jsem dostala přímo od  autora, pana Lubomíra Müllera, hudebního skladatele, spisovatele, režiséra, cestovatele, zkrátka renesančního umělce a velmi vzácného člověka. Žije v Ostrovačicích u Brna, kde se odehrával příběh Helenky a Ríši z knihy Viléma Mrštíka Pohádka máje. O Pohádkách pro Helenku mi pan Lubomír napsal:

O hudbě "pro Helenku" - fotografii Helenky ještě přikládám, abyste viděla tu milou a romanticky líbeznou sochu, jak si ji zidealizoval akademický sochař Emil Hlavica z Brna. Byla postavena před Podkomorskou myslivnu v roce 1949 a je z pravého carrarského mramoru. Aniž bych se inspiroval při hudbě postavou Helenky z Mrštíkova románu Pohádka máje, tak jsem si vytvořil své pojetí romantiky kraje, do kterého se socha Helenky dívá a který ji obklopuje. Když člověk trochu zavře oči před civilizačními nešvary v okolí, jako jsou dráty elektrického vedení či tzv. vizual polution, vizuální znečištění krajiny nevhodnými nátěry domů (jistě znáte z okolí tu módu nanášet na nové fasády domů křiklavé barvy zelenkavých, žlutých, růžových aj. zvýrazňovačů....), tak prostě je ten kraj kouzelný, borovice moudré si povídají, káňata "štěkají" ve výškách, zvonek kostelíka rozpráví svůj příběh po vlnách teplých letních proudů a můžete si představovat cokoliv, co se kolem sochy v různých proměnách času odehrává. Tak jsem si to maličko představoval a tu barevnou, impresionistickou hudební malbu se snažil přenést do zvuků a tónů. Aby nějak dokázala na krátké ploše rozeznít v posluchači představivost, rozeběhnout imaginaci za zavřenými víčky, každý ji máme vrozenou, jen se někdy za ní stydíme.
Nevím, co říkat o hudbě více, nemá konkrétní děj, i když je trochu programní. Má vzbuzovat představy a přinášet zharmonizování, nikoliv kakofonii pocitů zmatku. Ale také jsem nechtěl, aby byla sentimentálně rozplizlá.

Pana Lubomíra Müllera můžete navštívit na jeho zajímavých stránkách www.lubomir-muller.cz . Určitě vás bude dlouho bavit ukázkami ze svých knih, svými skladbami, žertovnými filmečky, milostnou poezií, cestopisnými filmy a spoustou dalších překvapení.