Vánoční recepty z Pohádkové kuchařky

14. prosinec 2010 | 12.42 | rubrika: Pohádková kuchařka

Rozpukané placičky   IMG_3012

3 vejce

100 g kokosové moučky

100 g mletých ořechů

100 g čokolády v prášku (granko)  

100 g moučkového cukru

rum

   Žloutky, kokos, ořechy, čokoládu a cukr smícháme, přidáme sníh z bílků. Vytvoříme kuličky, které obalíme v moučkovém cukru a položíme na plech vyložený pečicím papírem. Pečeme 8 minut na 200°C.

Vánoční vydání Pohádkové kuchařky

IMG_3025      IMG_3019     IMG_3027

komentáře (3) | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 3.67 (3x)

Jak to všechno začalo...

12. prosinec 2010 | 19.41 | rubrika: Rozhovory

Spolupráce s Magdou Štajnerovou  DSC_0001           

24. února 2009 mi přišel mail z Fleru s oznámením, že právě zavedli novou službu Poptávky. Ani nevím proč, ale napsala jsem tam, že hledám někoho, kdo by mi ilustroval obálku dětské knížky. Byla to vůbec první poptávka na Fleru. Byla jsem zvědavá, co se stane, jestli se někdo ozve. Nabídky začaly chodit okamžitě. Účastnice mě vyzývaly, ať udělám výběrové řízení, že mi nakreslí, namalují obrázky a já si mám vybrat. Docela jsem se styděla, jaký poprask jsem způsobila.

Třetí den se začali ozývat i profesionální výtvarníci s velmi krásnými nabídkami. Magda mi napsala 27. února a byla 21. z celkových 36. Postupně začaly chodit obrázky. Zadání bylo docela těžké – obálka k Průvodci pohádkovým Slovinskem (praktické informace, fotky, pohádky a pověsti). Začalo vyřazování, většina účastnic to vzdala sama. Měla jsem strach, jak budu někoho odmítat, to moc neumím. Ale všechno probíhalo v klidu a přátelském duchu.

VodníkMagda si vybrala pohádku Tanec s vodníkem a namalovala krásný obrázek. Když jsem ho viděla, zatoužila jsem po klasické pohádkové knížce. Do té doby by mě to ani ve snu nenapadlo. Jak jsem ale pracovala na Průvodci, nenašla jsem žádné pohádky a pověsti v češtině. Musela jsem si je začít překládat ze slovinštiny. Při tom jsem objevila spoustu krásných pohádek, jiných než jsou ty naše.

Pak se objevil i obrázek do Průvodce a mně se nechtělo s Magdou rozloučit, protože se mi spolupráce s ní moc líbila. Na rozdíl od ostatních jsme spolu dost komunikovaly, asi proto, že máme stejně staré děti.

Průvodce pohádkovým Slovinskem vyšel a my jsme se s Magdou domluvily, že se pustíme do těch dalších pohádek. A tak jsme strávily léto nad příběhy a postavami z Kouzelné zahrady.

 Magda dodává:

Chtěla bych jen doplnit, jak si moc vážím toho, že si mě Alena vybrala a měla jsem možnost ilustrovat její krásnou pohádkovou knížku. Tato práce mě moc bavila, protože to byla příjemná a pohodová spolupráce a její krásné pohádky se ilustrovaly skoro samy:-). Já jsem se tenkrát s Flerem taky v podstatě seznamovala, začala jsem přes tento portál prodávat některé svoje výrobky a v té době, kdy jsem náhodou odpověděla na Alenčinu poptávku jsem tam byla nováček. Poptávka mě zaujala, protože byl vždycky můj sen ilustrovat dětskou (nejlépe pohádkovou) knížku, ale vůbec nic jsem si od toho neslibovala, jen jsem si tak v duchu řekla, že za zkoušku nic nedám. O to víc jsem byla sama překvapená, jak se celá situace vyvinula a jak to všechno šlo jako po másle. Navíc pro mě byla spolupráce na knížce opravdu jednoduchá, protože na mně bylo jen namalovat obrázky a o zbytek už se postarala Alenka sama:-). Moc jí chci poděkovat, že mi dala možnost ilustrovat svoji první knížku a kdo ví, třeba nebude poslední:-)...

Osobně jsme se poprvé sešly na akci Setkání s Kouzelnou zahradou v Městské knihovně ve Svitavách 20. dubna 2010

DSC_0016         DSC_0022       DSC_0010

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

Kouzelná zahrada

9. prosinec 2010 | 12.19 | rubrika: Knihy

                                                    Kouzelná zahrada

Napsala Alena VorlíčkováPták Zlatoper

Ilustrovala Magda Štajnerová

Knížka Kouzelná zahrada inspirovaná lidovými motivy nám připomíná, že pohádky nebývaly určeny jen dětem a nemusely nutně končit dobře. Vypráví příběhy o lidských vlastnostech a skutcích, ty dobré bývají odměněny a ty špatné se někdy už nepodaří úplně napravit, jako v životě. Jsou to příběhy o žárlivosti, nezištnosti, zabedněnosti, synovské lásce, nedůvěřivosti, chamtivosti, pohádky o tom, co je na světě nejdůležitější, nejkrásnější, nejvoňavější...
Zlatá rybka, Zakletý rozmarýn, Rybí královna, Tři přání, Zlatý střevíček a další potěší a přivedou k zamyšlení malé, větší i velké čtenáře.
Pohádky inspirované lidovou tvorbou svými ilustracemi citlivě dotvořila známá pražská výtvarnice Magda Štajnerová

90 stran, 11 ilustrací (8 barevných, 1 zlatá), pevná knižní vazba

První vydání 2009

ISBN 978-80-87313-60-2

Vy všichni, milí a vzácní,   Kmotři

kdo jste otevřeli branku svého srdce a vkročili jste do Kouzelné zahrady, zůstaňte v ní co nejdéle. Rozhlížejte se, vnímejte, naslouchejte, přemýšlejte, radujte se a mějte se rádi, neboť v životě, tak jako v pohádkách, stojí za to bojovat, aby dobro zvítězilo. Ať se Vám to vždy podaří, jako se to podařilo Alence Vorlíčkové, když v sobě nechala zvítězit naději nad pochybností, zda tuto půvabnou knížečku napsat a vydat. Nejsou to pohádky, na jaké jsme třeba zvyklí, nutí nás k pokornému zamyšlení nad našimi osudy. V pohádkách nám osud většinou určuje někdo jiný, v životě se snažme určovat si ho sami. Alena to teď právě udělala a vydala knížku pro radost sobě i nám. Já, jakožto kmotr Kouzelné zahrady, jsem hřejivě poctěn touto milou povinností a takto virtuálně knihu vítám do života.


Krásný den přátelé Kouzelné zahrady!

Lubomír Müller

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 4 (1x)

Tip na vánoční dárek

9. prosinec 2010 | 12.19 | rubrika: Rozhovory

Pohádky pro Helenku            

Relaxační hudba nejen pro děti

      Snad každá maminka nebo učitelka v mateřské školce potřebuje někdy děti zklidnit. K nám se v pravou chvíli dostalo cd Pohádky pro Helenku, které jsme si okamžitě zamilovali. Vždy, když zaznívá tato něžná hudba, celá rodina se stáhne ke zdroji těch libých tónů. Hudební skladby nám vyprávějí o hájence, o káněti, o kostelní věži, o polní cestě, o lesních vílách... Představy nás vedou k pohádkám, do dětství, domů...  Děti se cítí v bezpečí a usínají. Helenka

     Tento vzácný dárek jsem dostala přímo od  autora, pana Lubomíra Müllera, hudebního skladatele, spisovatele, režiséra, cestovatele, zkrátka renesančního umělce a velmi vzácného člověka. Žije v Ostrovačicích u Brna, kde se odehrával příběh Helenky a Ríši z knihy Viléma Mrštíka Pohádka máje. O Pohádkách pro Helenku mi pan Lubomír napsal:

O hudbě "pro Helenku" - fotografii Helenky ještě přikládám, abyste viděla tu milou a romanticky líbeznou sochu, jak si ji zidealizoval akademický sochař Emil Hlavica z Brna. Byla postavena před Podkomorskou myslivnu v roce 1949 a je z pravého carrarského mramoru. Aniž bych se inspiroval při hudbě postavou Helenky z Mrštíkova románu Pohádka máje, tak jsem si vytvořil své pojetí romantiky kraje, do kterého se socha Helenky dívá a který ji obklopuje. Když člověk trochu zavře oči před civilizačními nešvary v okolí, jako jsou dráty elektrického vedení či tzv. vizual polution, vizuální znečištění krajiny nevhodnými nátěry domů (jistě znáte z okolí tu módu nanášet na nové fasády domů křiklavé barvy zelenkavých, žlutých, růžových aj. zvýrazňovačů....), tak prostě je ten kraj kouzelný, borovice moudré si povídají, káňata "štěkají" ve výškách, zvonek kostelíka rozpráví svůj příběh po vlnách teplých letních proudů a můžete si představovat cokoliv, co se kolem sochy v různých proměnách času odehrává. Tak jsem si to maličko představoval a tu barevnou, impresionistickou hudební malbu se snažil přenést do zvuků a tónů. Aby nějak dokázala na krátké ploše rozeznít v posluchači představivost, rozeběhnout imaginaci za zavřenými víčky, každý ji máme vrozenou, jen se někdy za ní stydíme.
Nevím, co říkat o hudbě více, nemá konkrétní děj, i když je trochu programní. Má vzbuzovat představy a přinášet zharmonizování, nikoliv kakofonii pocitů zmatku. Ale také jsem nechtěl, aby byla sentimentálně rozplizlá.

Pana Lubomíra Müllera můžete navštívit na jeho zajímavých stránkách www.lubomir-muller.cz . Určitě vás bude dlouho bavit ukázkami ze svých knih, svými skladbami, žertovnými filmečky, milostnou poezií, cestopisnými filmy a spoustou dalších překvapení.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

Kouzlo lidových pohádek

5. prosinec 2010 | 15.01 | rubrika: Kouzlo pohádek

Kouzlo lidových pohádek

Alena Vorlíčková

          Kouzelná zahrada
                                                                        

    Pohádky neodmyslitelně patří k dětství a jejich kouzlu podléhají další a další generace.

Lidové pohádky se předávaly po staletí ústně, jejich vyprávění spolu s teplem kamen vytvářelo tu správnou rodinnou (někdy trochu i tajemnou) atmosféru. Pohádky měly děti nejen bavit, ale také vychovávat. Dozvídaly se v nich, jak se chovat k rodičům, jak si vybrat životního partnera, co je v životě nejdůležitější.

   Možná by se mohlo na první pohled zdát, že žijeme v jiné, moderní době a dnešní děti potřebují něco jiného. Není to ale pravda. V lidových pohádkách se objevují ty nejzákladnější křižovatky lidského života a hodnoty, které se nemění ani s příchodem aut, televize, počítačů a dalších vymožeností.

     Mnoho pohádek začíná smrtí matky nebo otce, což přináší dítěti největší bolest a poznamená celý jeho další život. Bohužel i dnes umírají rodiče svým dětem, do rodiny často přichází nový partner, nevlastní sourozenci. Pohádka může být útočištěm a útěchou. Jindy se musí hrdina vypořádat se svými vlastnostmi nebo křivdami, příběh ukazuje, kdo je dobrý a kdo zlý, kdo si zaslouží odměnu a kdo má být potrestán.

     Pro pohádky je typické, že ukazují jasně, co je důležité. Čtenář se může ztotožnit se samou podstatou problému, který by mu jinak složitý příběh zatemnil. Pohádka všechny situace zjednoduší, její postavy jsou jasně vykresleny, podrobnosti jsou vypuštěné. Dítě, které zná dobře pohádky, rozumí, co mu vyprávějí jazykem symbolů a prostřednictvím nevšední skutečnosti. Pohádka nepřináší skutečné příběhy o opravdových lidech a zemích, přesto vede k poznání základních životních situací, které po staletí zůstávají stejné (smrt rodičů, nevraživost mezi sourozenci, závist, touha po bohatství...). Hrdinové se vydávají na cestu, která je změní a něco nového jim přinese. Od jednoduchého začátku směřuje pohádka k fantastickým zápletkám, konec nás uvrhne opět do reality a přinese poučení.

       Děti, které znají dobře lidové pohádky, jsou pro reálný život lépe vybaveny než ty ostatní. I když se může zdát, že některé pohádky jsou příliš kruté a tudíž nevhodné pro malé posluchače, opak je pravdou. Důležitá je role vypravěče a předčítajícího (většinou rodiče nebo prarodiče), který si s dítětem po přečtení pohádky ještě popovídá a předá svou vlastní zkušenost. Lidové pohádky vedou k přemýšlení o přírodě, o lidech a jejich chování, čtenáři a posluchači se dozví, k jakým důsledkům určité jednání vede. Díky nim mají v sobě jakýsi kompas, který jim ukazuje tu správnou cestu životem.

     Takové jsou i méně známé pohádky v nové knížce Kouzelná zahrada, která nám připomíná, že pohádky nebývaly určeny jen dětem a nemusely nutně končit dobře. Vypráví příběhy o lidských vlastnostech a skutcích, ty dobré bývají odměněny a ty špatné se někdy už nepodaří úplně napravit, stejně jako v životě. Jsou to příběhy o žárlivosti, nezištnosti, zabedněnosti, synovské lásce, nedůvěřivosti, chamtivosti, pohádky o tom, co je na světě nejdůležitější, nejkrásnější, nejvoňavější...
    V pohádce Tři přání si například selský synek Mikeš přeje královskou dceru za manželku. Král musí jeho přání vyslyšet, protože je napsáno kouzelným brkem ptáka Zlatopera. Princezna však šťastná není a dělá svému muži ostudu a samé naschvály. Třetím a posledním přáním Mikeše tedy je, aby se jeho žena vrátila ke svému otci. Sám se pak ožení s dívkou z vesnice, se kterou je spokojený po zbytek života. Obrazek5

    V jiné pohádce zachrání pasák rybí královnu, která se mu promění v překrásnou dívku. On ji však zavře do salaše k ovcím a odmítne jí dát svobodu. Dívka žalem zemře a v okolí se už nikdy žádné ryby neobjeví.

     Jsou tu i tři synové, kteří se vydávají pro nevěstu a plní různé úkoly. Zvláštním a jedinečným motivem je v této knize plachetnice, která pluje po souši. Jiné motivy jsou naopak povědomé – Maruška vyhnaná macechou v zimě pro jahody, zlatá rybka plnící přání.

    V Kouzelné zahradě najdeme zlatou vodu, strom, který překrásně hraje, a ptáčka, který zpívá jenom pravdu.

    

Ilustrace Magda Štajnerová www.magdi.cz

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 1 (1x)

Čarovný mlýnek

4. prosinec 2010 | 19.25 | rubrika: Pohádky

Čarovný mlýnekČarovný mlýnek aneb Proč je mořská voda slaná

Napsala Alena Vorlíčková

Ilustrace Eliška Žáková

  Kdysi dávno žil jeden milý chlapec, kterého vychovávala slepá babička. Když vyrostl, začal si hledat práci a podařilo se mu najít službu na lodi. Život na moři byl velmi těžký, mládencovi kamarádi se mohli chlubit svým skromným majetkem, on ale neměl vůbec nic.

    Jednou si babičce postěžoval, že se mu námořníci posmívají kvůli chudobě. Babička  beze slova vstala od stolu a odešla z místnosti. Když se vrátila, nesla v rukou mlýnek. Postavila ho před chlapce a vysvětlila mu: "Toto je čarovný mlýnek. Když mu rozkážeš: ´Mlýnku, mlýnku, mel, mel, lesklé penízky mi namel!´, budou z něj padat zlaté mince. Když rychle řekneš "Mlýnku, mlýnku, zastav se, zlaťáků už dost je", mlýnek přestane.

   Nakonec tajemně dodala: "Můžeš si přát i jiné věci, jen to nesmíš nikomu prozradit." Chlapec babičce poděkoval, rozloučil se a vrátil se na loď. Když se ostatní námořníci opět chvástali a předváděli se svými penězi, schoval se do temného kouta a namlel si celou hromadu lesklých mincí. Za chvíli neměl o nic míň než ostatní, ale penězi nikdy neskrblil. Když byl někdo v tísni, rád mu pomohl.

   Kapitán lodi byl velmi zlý a lakomý a toho dobrosrdečného chlapce přímo nenáviděl. Často se stávalo,  že bylo na lodi málo jídla. Tehdy chlapec řekl mlýnku: "Mlýnku, mlýnku, mel, mel, dobré jídlo nám namel." A mlýnek namlel tolik dobrot, že jich bylo dost pro všechny. Námořníci se mládence ptali, odkud má všechno to jídlo. On se jen vždy usmál a zašeptal: "To je tajemství."

    Nakonec se kapitán o mlýnku dozvěděl. Jednoho večera si chlapce zavolal do své kajuty a vyzval ho, aby svému mlýnku poručil namlít pečená kuřata. Milý hoch poslechl. Za chvíli přinesl kapitánovi plný talíř čerstvě upečených voňavých kuřat.
Ale zlému kapitánovi se to nelíbilo. Vyhrožoval mládenci tak dlouho, dokud mu nepřinesl mlýnek a nevysvětlil mu, jak se s ním zachází. Kapitán se zavřel do kajuty a nechal si namlít tolik peněz a jídla, že s nimi mohl naplnit několik pytlů.

    Mezitím se na moři strhla zuřivá bouře. Blesky křižovaly oblohu, hromy burácely, vlny pleskaly přes palubu. Námořníci spustili rychle záchranné čluny a odpluli dál na moře. Chlapec najednou zakřičel: "Kapitán je ještě na lodi!" Všichni začali volat, ale on se neozýval. Okolo sebe měl hromady peněz a na stole plno vybraných pochoutek. 

   Najednou však zjistil, že nemá sůl. Poručil: "Mlýnku, mlýnku, mel, mel, bílou sůl mi rychle namel!" Mlýnek začal mlít bílou sůl. Když byla solnička plná, zakřičel: "Dost, už dost!" Mlýnek mlel ale pořád dál. Kapitán totiž zapomněl, co má říct, aby se mlýnek zastavil. Křičel a křičel a soli stále přibývalo. Vzal tedy kladivo a rozbil mlýnek na drobné kousky. A z každého kousku vznikl nový mlýnek a každý mlel pořád bílou sůl. Loď se naplnila solí, a jak byla těžká, potopila se  s mlýnky i kapitánem až na dno moře.

    Chlapec se vrátil k babičce a všechno jí vyprávěl. Ona jen pokývala hlavou: "Proto je mořská voda slaná. Na dně jsou všechny ty mlýnky a dnem i nocí melou bílou sůl."

Pohádka byla představena na autorském čtení v rámci Týdne knihoven v Městské knihovně Svitavy. Děti ze 3. ročníku ZŠ Felberova novou pohádku ilustrovaly. Nejlepší obrázky pak soutěžily na webu Maminky maminkám a na Facebooku.

Knihovna         knihovna2Čtení v knihovně

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)