Červená krabička

Připravujeme výtvarnou soutěž pro děti z Dětského domova v Poličce (již brzy)

Děti budou odměněny knihami od nakladatelství Fragment, nakladatelství Metafora, webu Akce-novinky a Martiny Tiché z webu Maminky maminkám

Červená krabička

Alena Vorlíčková

Žila jednou chudá matka, která se svým synem bydlela v dřevěné chatrči na kraji lesa. Starala se doma o krávu, která jim dávala mléko, syn sbíral v lese jahody a lesní plody a přinášel domů chrastí, aby měli v zimě doma teplo.
Když se jednou opět potuloval po lese, zahlédl v křoví past na zajíce. V ní se zmítala mladá kachna. Chudinka sebou házela a snažila se osvobodit ze železného sevření, bohužel se jí to nedařilo. Chlapci se kachny zželelo, přistoupil k ní a osvobodil ji. V tom okamžiku k němu kachna promluvila.
"Příteli, za to, že jsi mi zachránil život, ti pomůžu zbavit se chudoby. Nejsem obyčejná kachna. Můj otec je kachní král, odnes mě prosím k němu domů. Jako poděkování ti bude nabízet zlato a stříbro, ty ho ale popros o červenou krabičku, kterou má na polici."
Chlapec vzal kačenku do náruče a odnesl ji jejímu otci. Kachní král byl velmi šťastný, že mu mladík zachránil jediné dítě, a nabízel mu zlata a stříbra, kolik by si přál. Chlapec mu ale odpověděl, že pokud se ho chce král odměnit, ať mu dá červenou krabičku z police. Král mu ji doopravdy dal a řekl:
"Dobře sis vybral, protože ta krabička je to nejcennější, co mám ve svém domě. Dám ti ji, ale zacházej s ní uvážlivě. Když budeš něco potřebovat, jen třikrát na ni zaťukej a dostaneš vše, co si budeš přát.

"
Mladík pěkně králi poděkoval za dárek, rozloučil se s ním i s jeho dcerou a odešel ze zámku. Venku už byla černočerná tma. Protože se bál, že by v lese zabloudil, zaklepal na krabičku a řekl:
"Přeju si zlatého koně a dvě stě vojáků, kteří by mi ukázali cestu domů!"

        Sotva to dořekl, krabička se otevřela a z ní vyskočil zlatý kůň, za ním dvě stě vojáků s ostrými šavlemi v rukách. Mladík skočil na koně a vojáci ho vedli domů. Když ho přivedli k chaloupce, spolu s koněm zmizeli v krabičce.
Druhý den ráno řekl syn matce:
"Milá maminko, rád bych se oženil. Běžte ke králi a povězte mu, že bych chtěl jeho dceru za ženu. Jako věno nechci ni jiného než polovinu království."
Udivená matka šla ke králi a řekla mu, co si její syn přeje.
"Dobrá, dám mu svoji  jedinou dceru za manželku a také půl království, když splní tři úkoly. Podívej, tam před mým zámkem je břeh porostlý stoletými stromy. Ty stromy musí vykácet, rozorat půdu a zasít obilí. Obilí musí požnout, vymlátit, umlet mouku a z ní upéct chleba, který budu mít zítra, až vyjde slunce, k snídani. Pokud se mu to nepodaří, přijde o hlavu."
Matka se vracela domů a celou cestu plakala. Doma pověděla synovi, co jí král poručil.
"Neplačte, drahá maminko," řekl syn. "Všechno bude tak, jak král nařídil."
Zaťukal na krabičku a požádal:
"Pokácejte stromy, které rostou na břehu před královským zámkem. Zemi poorejte, zasejte obilí, skliďte ho, vymlaťte, pomelte zrní a z té mouky upečte chléb, který mi přinesete před východem slunce."
Slunce se ještě skrývalo za horami, když mladíkova matka klepala na královská vrata.
"Milostivý králi, přinesla jsem vám chleba na snídani. Jaké je vaše druhé přání?"
Král si vzal od matky chléb a řekl:
"Za mým zámkem je břeh, kde neroste ani stéblo. Pověz synovi, že musí tu mez překopat a do země vsadit vinnou révu, na které se musí v noci urodit hrozny. Z nich pak musí vylisovat šťávu a k snídani mi přinést víno dřív, než se slunce objeví na nebi."
Matka se vrací domů a pláče celou cestu tak, že má celý šátek mokrý, jak si s ním utírala slzy.
"Neplačte, drahá maminko," utěšuje ji syn, když mu pověděla, co si král přeje. "Všechno bude tak, jak král poručil."
Opět vezme do ruky krabičku, zaťuká na ni a řekne:
"Na břehu za královským zámkem je pustá zem. Překopejte ji a osaďte vinnou révou, která musí ještě dnes v noci vydat svou úrodu. Vylisujte hrozny a přineste mi víno dřív, než se slunce ukáže na nebi."
Slunce bylo ještě daleko za horami, když klepala matka na vrata zámku a předávala králi soudek vína.
Král si vzal soudek a řekl:
"Vidím, ženo, že je tvůj syn hoden stát se mým zetěm. Nemůžu ale svoji jedinou dceru provdat do lesní chaloupky. Proto pověz synovi, že musí tam, kde stojí váš domek, ještě dnes v noci postavit zámek. Zámek, který musí být stejně velký jako ten můj, stěny ať jsou z čistého stříbra, okna a dveře pak z čistého zlata."
Ubohá matka naříkala cestou tak, že na její zástěře nebylo suchého místa, jak si ji zmáčela slzami.  Vůbec si neuměla přestavit, kde by její syn vzal tolik stříbra a zlata.
"Neplačte, maminko," chlácholil ji syn, "všechno bude, jak král poručil."
Opět vzal do ruky krabičku a zavelel vojákům:
"Tady, kde stojí naše chalupa, mi postavte zámek. Ať je větší a krásnější než ten králův. Stěny ať jsou stříbrné, okna a dveře z čistého zlata."
Slunce ještě nevystoupalo na oblohu a zámek byl hotov. Stěny měl stříbrné, okna a dveře zlaté. Od mládencova zámku ke královu byl vybudován železný most a na něm kvetly růže a zpívali ptáčci.
Následující den dostal chlapec princeznu za ženu. Čtrnáct dní trvala hostina u krále, dalších čtrnáct dní pokračovala ve stříbrném zámku. Neměli kuchařky ani lokaje, přesto bylo všeho dobrého tolik, že bychom se i my najedli, kdybychom věděli, kde se stříbrný zámek nachází.

Ilustrovaly děti z Dětského domova v Poličce