Svatý Kopeček

26. květen 2012 | 21.46 | rubrika: Cestování

K mým nejoblíbenějším a nejdůvěrněji známým místům patří Svatý Kopeček. Měla jsem to štěstí (jako několik známých osobností), že jsem tu trávila prázdniny u svých prarodičů. Chodili jsme brzy ráno s babičkou pěšinkou do lesa na houby a borůvky. Babička z nich pak uvařila výborný oběd a s dědou jsme závodili, kdo sní víc borůvkových knedlíků. Odpoledne jsme chodívali do zoologické zahrady nebo "pod bódky", což jsou krámky s poutními předměty.

DSC_0360

Malíř Karel Svolinský tady vyrůstal se svými rodiči a babičkou a vzpomíná: "Jak jsem vpředu napsal, usadili se rodiče po periodě prostějovské na Svatém Kopečku. Koupili si tam od kmotřenky jednu z bódek, jak se po kopečku říkalo krámu s poutnickým zbožím, k němuž patřil i obytný prostor. Ten prostor, to byla jedna místnost, do níž byl světlu povolen přístup jenom zpolovice zasklenými dveřmi a na ně připojeným širokým a hlubokým oknem, které mělo spíše vzhled jakési výkladní skříně a sloužilo za příruční sklad poutního zboží. Ale protože vpředu byl ten krámek - po kopečku štont - a nad ním prodloužená střecha, tam i ona ještě omezovala tu dovolenou světelnou dávku. V takové jakési komfortněji zařízené jeskyni jsem se narodil L. P. 1896 čtrnáctého dne měsíce ledna.
V útlém věku jsem sedával v převráceném dřevěném poklopu od maminčiny singrovky; ten poklop měl zakulacené hrany a dalo se jím ze strany na stranu kývat. To se mi nesmírně líbilo a té vymoženosti jsem co nejvíc využíval, zpívaje si při tom kývání fragment jakési odrhovačky, kterou jsem bezpochyby pochytil z velkého pojízdného flašinetu (maminka mu říkala líbozněn). V dalším vývoji, když jsem povyrostl a když Singrova kolébka už mi nemohla dál sloužit, stal se mým působištěm prostor před těmi bódkami - nevím jak ten prostor pojmenovat, náves to není, když ten Kopeček není žádná ves, to je a tenkrát to zvláště bývalo proslulé poutní a výletní místo. Zvláště poutní, proto je tam přece ten velikánský kostel! Výletních míst je u nás všude dost. Ale kolik je tak slavných míst, jakým býval Svatý Kopeček? V tom prostoru jsem jednoho dne udělal senzační objev: provedl jsem "kresbu" na břidlicové tabulce a za mokra jsem ji posypal prachem a tím jsem ji na tabulce fixoval."
Nedaleko od Sadového náměstí, jak se tomu místu říká, žili prarodiče básníka Jiřího Wolkra, který tu také rád trávíval své prázdniny a Svatému Kopečku věnoval stejnojmenné pásmo:
DSC_0059
Žlutavý kostel vlá na hoře zelené,
to je korouhev této krajiny tiché a svěcené,
...
panna Maria se zde zjevila a stále zjevuje se
babičkám s nůšemi a dětem na chrastí v lese,
zde jsou mé prázdniny od narození až do let dvaceti
v borových pasekách a lískovém houšti dobře zasety...
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)