Prekmurska gibanica 

Nejslavnější a nejrozšířenější slovinský zákusek, jehož receptura je chráněna zákonem EU. Tradiční prekmurska gibanica je tvořena čtyřmi nádivkami, které následují v přesně určeném pořadí. Peče se v kulaté nebo čtyřhranné formě. Původně se pekla v chlebové peci.

Zjednodušená gibanica

Šťavnatý osvěžující zákusek

1. směs

1 kelímek od jogurtu mouky

1 kelímek mletého máku

1 kelímek mletých ořechů

1 kelímek cukru

2. směs

5-6 nastrouhaných jablek

vanilkový cukr

skořice

rum

cukr podle chuti

3. směs

½ kg tvarohu

2 kysané smetany

3 celá vejce

  Do vymazaného pekáče nasypeme polovinu první směsi, na to vložíme druhou směs, pak zbytek první směsi a nakonec polijeme třetí směsí.

   Pečeme 45 minut při 200 stupních.

Dobrá víla v údolí smaragdové řeky

Před dávnými a dávnými časy rostly pod vysokou horou, tam, kde se dnes rozprostírají louky a pastviny, lesy mohutných buků. Na břehu zelenomodré řeky stála ubohá chatrč, ve které žil starý otec se svým synem. Synek hlídal otcovo stádo, které mělo všude kolem dostatek pastvy.

Jednou zabloudil pasáček až do temného lesa. Uprostřed hvozdu pramenil potůček, ve kterém se koupaly víly. Když přišel chlapec blíž, nenašel víly, ale zahlédl na zelené trávě ubohou rybičku, jak se zmítala a snažila se dostat do vody. Pastýř se nad nešťastnou rybičkou slitoval, šel a vhodil ji do studené bystřiny. Netušil, že to nebyla skutečná rybka, ale víla, která se v rybu proměnila.
Jakmile se dotkla vody, změnila se náhle opět v překrásnou vílu. Přistoupila k překvapenému pasáčkovi a ptala se, jakou by si přál odměnu za to, že ji zachránil. Chlapec odpověděl: "Buď prosím tak hodná a ukaž mi cestu domů." Víla ho dovedla zpět k jeho otci do chaloupky.
Když byli před chýší, chtěl pasáček víle poděkovat za její laskavost. Jakmile se však otočil, víla zmizela a pastýřská hůl, kterou držel v ruce, se proměnila v ryzí zlato.

 

Napsala Alena Vorlíčková

Ilustrovala Petra Antonovová

K čemu je nám psaní

      S nostalgií vzpomínám, jak jsme si s kamarádkou nechávaly vzkazy ve škvíře za vývěskou s programy místního kina, jak nám babička nechávala hustě popsané lístky se zprávami, co se děje na zahradě. Mám schované dopisy od ctitelů i milostnou korespondenci s deníkem  jedné prapratety. Na pohlednicích z války jsou pod známkami ukrytá vyznaní psaná droboučkým rukopisem.

     Písmo je všude kolem nás. Příjemným rukopisem napsaná cedule před restaurací může vzbudit dojem, že se menu pravidelně obměňuje. Ale stačí špatně připravit poutač a vzbudíte dojem, že práce podniku je nedbalá a případného zákazníka přejde chuť.

    Použité písmo a jeho rozvržení na ploše může čtenáři sdělit tolik informací o původci zprávy jako zpráva samotná. Platí jak pro písmo psané, tak i tištěné.

     Rozbor rukopisu přináší stejné informace jako styl oblékání, styl jízdy autem, veřejné vystupování, gesta atd. Dozvídáme se, zda je člověk společenský, nebo spíše uzavřený, jak se chová k ostatním lidem, jaké jsou jeho silné a slabé stránky, jaké má asi koníčky a záliby, k jakému povolání se hodí.

     Písmo jednoho člověka nezůstává stále stejné. Zkuste si najít své sešity ze základní školy, ze střední, nějaké poznámky z pozdější doby, napište si nějaký text teď v této chvíli. Uvidíte, že se mohou od sebe velmi lišit. Např. typickým rysem písma pubertálního je sklon doleva, znak opozice a revolty. Možná, že u některých písemností směřují řádky optimisticky nahoru a u jiných těžce klesají dolů. Písmo totiž vyjadřuje i naši momentální náladu nebo stav, ve kterém se nacházíme. Odráží radost i smutek, naději i naprostou nicotu.

     Informace získané z písma nám mohou pomoci najít vhodné zaměstnání pro sebe nebo pro své dospívající děti, prozradí, zda se k sobě hodíme s partnerem (pokud jsou k dispozici rukopisy obou), vysvětlí, proč  nám zrovna tahle osoba tolik leze na nervy...

     Škoda jen, že dnes už je dopis či pohled psaný rukou a poslaný poštou velkou vzácností. O to víc si těch, kteří nám občas napíší vlastní rukou, važme.