Nakonec tajemně dodala: "Můžeš si přát i jiné věci, jen to nesmíš nikomu prozradit." Chlapec babičce poděkoval, rozloučil se a vrátil se na loď. Když se ostatní námořníci opět chvástali a předváděli se svými penězi, schoval se do temného kouta a namlel si celou hromadu lesklých mincí. Za chvíli neměl o nic míň než ostatní, ale penězi nikdy neskrblil. Když byl někdo v tísni, rád mu pomohl.

   Kapitán lodi byl velmi zlý a lakomý a toho dobrosrdečného chlapce přímo nenáviděl. Často se stávalo,  že bylo na lodi málo jídla. Tehdy chlapec řekl mlýnku: "Mlýnku, mlýnku, mel, mel, dobré jídlo nám namel." A mlýnek namlel tolik dobrot, že jich bylo dost pro všechny. Námořníci se mládence ptali, odkud má všechno to jídlo. On se jen vždy usmál a zašeptal: "To je tajemství."

    Nakonec se kapitán o mlýnku dozvěděl. Jednoho večera si chlapce zavolal do své kajuty a vyzval ho, aby svému mlýnku poručil namlít pečená kuřata. Milý hoch poslechl. Za chvíli přinesl kapitánovi plný talíř čerstvě upečených voňavých kuřat.
Ale zlému kapitánovi se to nelíbilo. Vyhrožoval mládenci tak dlouho, dokud mu nepřinesl mlýnek a nevysvětlil mu, jak se s ním zachází. Kapitán se zavřel do kajuty a nechal si namlít tolik peněz a jídla, že s nimi mohl naplnit několik pytlů.

    Mezitím se na moři strhla zuřivá bouře. Blesky křižovaly oblohu, hromy burácely, vlny pleskaly přes palubu. Námořníci spustili rychle záchranné čluny a odpluli dál na moře. Chlapec najednou zakřičel: "Kapitán je ještě na lodi!" Všichni začali volat, ale on se neozýval. Okolo sebe měl hromady peněz a na stole plno vybraných pochoutek. 

   Najednou však zjistil, že nemá sůl. Poručil: "Mlýnku, mlýnku, mel, mel, bílou sůl mi rychle namel!" Mlýnek začal mlít bílou sůl. Když byla solnička plná, zakřičel: "Dost, už dost!" Mlýnek mlel ale pořád dál. Kapitán totiž zapomněl, co má říct, aby se mlýnek zastavil. Křičel a křičel a soli stále přibývalo. Vzal tedy kladivo a rozbil mlýnek na drobné kousky. A z každého kousku vznikl nový mlýnek a každý mlel pořád bílou sůl. Loď se naplnila solí, a jak byla těžká, potopila se  s mlýnky i kapitánem až na dno moře.

    Chlapec se vrátil k babičce a všechno jí vyprávěl. Ona jen pokývala hlavou: "Proto je mořská voda slaná. Na dně jsou všechny ty mlýnky a dnem i nocí melou bílou sůl."