Kouzlo lidových pohádek

Alena Vorlíčková

    Pohádky neodmyslitelně patří k dětství a jejich kouzlu podléhají další a další generace.

Lidové pohádky se předávaly po staletí ústně, jejich vyprávění spolu s teplem kamen vytvářelo tu správnou rodinnou (někdy trochu i tajemnou) atmosféru. Pohádky měly děti nejen bavit, ale také vychovávat. Dozvídaly se v nich, jak se chovat k rodičům, jak si vybrat životního partnera, co je v životě nejdůležitější.

   Možná by se mohlo na první pohled zdát, že žijeme v jiné, moderní době a dnešní děti potřebují něco jiného. Není to ale pravda. V lidových pohádkách se objevují ty nejzákladnější křižovatky lidského života a hodnoty, které se nemění ani s příchodem aut, televize, počítačů a dalších vymožeností.

     Mnoho pohádek začíná smrtí matky nebo otce, což přináší dítěti největší bolest a poznamená celý jeho další život. Bohužel i dnes umírají rodiče svým dětem, do rodiny často přichází nový partner, nevlastní sourozenci. Pohádka může být útočištěm a útěchou. Jindy se musí hrdina vypořádat se svými vlastnostmi nebo křivdami, příběh ukazuje, kdo je dobrý a kdo zlý, kdo si zaslouží odměnu a kdo má být potrestán.

     Pro pohádky je typické, že ukazují jasně, co je důležité. Čtenář se může ztotožnit se samou podstatou problému, který by mu jinak složitý příběh zatemnil. Pohádka všechny situace zjednoduší, její postavy jsou jasně vykresleny, podrobnosti jsou vypuštěné. Dítě, které zná dobře pohádky, rozumí, co mu vyprávějí jazykem symbolů a prostřednictvím nevšední skutečnosti. Pohádka nepřináší skutečné příběhy o opravdových lidech a zemích, přesto vede k poznání základních životních situací, které po staletí zůstávají stejné (smrt rodičů, nevraživost mezi sourozenci, závist, touha po bohatství...). Hrdinové se vydávají na cestu, která je změní a něco nového jim přinese. Od jednoduchého začátku směřuje pohádka k fantastickým zápletkám, konec nás uvrhne opět do reality a přinese poučení.

       Děti, které znají dobře lidové pohádky, jsou pro reálný život lépe vybaveny než ty ostatní. I když se může zdát, že některé pohádky jsou příliš kruté a tudíž nevhodné pro malé posluchače, opak je pravdou. Důležitá je role vypravěče a předčítajícího (většinou rodiče nebo prarodiče), který si s dítětem po přečtení pohádky ještě popovídá a předá svou vlastní zkušenost. Lidové pohádky vedou k přemýšlení o přírodě, o lidech a jejich chování, čtenáři a posluchači se dozví, k jakým důsledkům určité jednání vede. Díky nim mají v sobě jakýsi kompas, který jim ukazuje tu správnou cestu životem.

     Takové jsou i méně známé pohádky v nové knížce Kouzelná zahrada, která nám připomíná, že pohádky nebývaly určeny jen dětem a nemusely nutně končit dobře. Vypráví příběhy o lidských vlastnostech a skutcích, ty dobré bývají odměněny a ty špatné se někdy už nepodaří úplně napravit, stejně jako v životě. Jsou to příběhy o žárlivosti, nezištnosti, zabedněnosti, synovské lásce, nedůvěřivosti, chamtivosti, pohádky o tom, co je na světě nejdůležitější, nejkrásnější, nejvoňavější...
    V pohádce Tři přání si například selský synek Mikeš přeje královskou dceru za manželku. Král musí jeho přání vyslyšet, protože je napsáno kouzelným brkem ptáka Zlatopera. Princezna však šťastná není a dělá svému muži ostudu a samé naschvály. Třetím a posledním přáním Mikeše tedy je, aby se jeho žena vrátila ke svému otci. Sám se pak ožení s dívkou z vesnice, se kterou je spokojený po zbytek života.

    V jiné pohádce zachrání pasák rybí královnu, která se mu promění v překrásnou dívku. On ji však zavře do salaše k ovcím a odmítne jí dát svobodu. Dívka žalem zemře a v okolí se už nikdy žádné ryby neobjeví.

     Jsou tu i tři synové, kteří se vydávají pro nevěstu a plní různé úkoly. Zvláštním a jedinečným motivem je v této knize plachetnice, která pluje po souši. Jiné motivy jsou naopak povědomé – Maruška vyhnaná macechou v zimě pro jahody, zlatá rybka plnící přání.

    V Kouzelné zahradě najdeme zlatou vodu, strom, který překrásně hraje, a ptáčka, který zpívá jenom pravdu.

Ilustrace Magda Štajnerová www.magdi.cz

Čarovný mlýnek aneb Proč je mořská voda slaná

Napsala Alena Vorlíčková

Ilustrace Eliška Žáková

  Kdysi dávno žil jeden milý chlapec, kterého vychovávala slepá babička. Když vyrostl, začal si hledat práci a podařilo se mu najít službu na lodi. Život na moři byl velmi těžký, mládencovi kamarádi se mohli chlubit svým skromným majetkem, on ale neměl vůbec nic.

Nejlepší nevěsta

Pohádka z knížky Kouzelná zahrada

Napsala Alena Vorlíčková
Ilustrovala Regina Daňková

   Bohatý sedlák chtěl předat svůj majetek jednomu ze svých synů. Protože měl tři, tak jim jednoho dne řekl: "Běžte do světa a ten, který přinese za rok nejvíc peněz, dostane veškeré moje jmění." Tam, kde bývají tři bratři, se často stává, že dva si spolu rozumí víc a toho třetího odstrkují nebo ho vůbec nemají rádi. Dva starší bratři se dívali na mladšího skrz prsty, a když došli ke křižovatce, vybral si jeden levou, druhý pravou cestu a nejmladšího poslali tou zarostlou prostřední.

  Smutný a nešťastný jde svou cestou, až k večeru dojde do veliké doubravy, kde zabloudí. Vyleze tedy na strom a v dálce zahlédne světlo. Vydá se tím směrem, až dojde k malému domku. Vejde do místnosti, ale nikdo není doma. Na stole je prostřeno a připraveno jídlo pro jednoho člověka. Čeká a čeká, a když nikdo nepřichází, sedne ke stolu a sní a vypije vše, co bylo přichystáno s tím, že pak poprosí za odpuštění. Přitom najde na stole ještě malou modlitební knížku. Vezme ji do rukou a do půlnoci ji celou přečte.
   Vtom zaburácí hrom a vítr se přežene kolem chalupy a dovnitř vtrhne strašlivý drak, který se ptá vylekaného mládence, zda mu chce sloužit. Neměl by jinou povinnost, než každý den jednou přečíst celou modlitební knížku a ochránit tak pokoj. Jídla a pití bude mít každý den dost. Chlapec souhlasí, když dostane tolik peněz, aby získal rodinný majetek. Drak mu výplatu slíbil a odletěl.
   Třikrát denně našel na stole spoustu  jídla a pití a přitom se modlil a nemohl se dočkat, až mu služba skončí. Jednou večer se objevila saň a měla ženskou hlavu. Přinesla mu mošnu zlaťáků a řekla, ať nejdřív jeho bratři svoje peníze spočítají a pak teprve on.
   Doma už ho všichni s výsměchem očekávali. Bratři přivezli svoje peníze, každý plný pytel. On přišel pěšky jen s malou mošničku. Uprostřed pokoje ji otevře a začne sypat mince na hromadu a zlaťáky se sypou, dokud jich není víc, než mají oba bratři dohromady. Všichni strnou úžasem nad kouzelnou mošnou, otec pak, protože by nerad svůj majetek přenechal nejmladšímu synovi, řekl: "Jděte znovu do světa a který z vás přinese tak dlouhý  řetěz, že ho ovine kolem mé zahrady, toho hospodářství bude.
   Synové se opět rozešli do světa a nejmladší šel znovu k líté sani. Za odměnu si vyprosil řetěz, jaký jim určil otec. Také v tomto roce se modlil z knížky a nakonec dostal slíbenou odměnu. Starší bratři si tajně vzali s sebou míru a nechali si v cizině vyrobit řetězy, ale jeden byl o tři hlívy delší a druhý o stejný kus kratší. Nejmladší pak povytáhl z kapsy krátký řetízek a šel kolem zahrady. A jak šel, tak se řetízek prodlužoval, až měl úplně přesnou míru. Tehdy řekl otec s nelibostí: "Ten z vás, který mi přivede za rok nejlepší snachu, bude hospodářem!"
Všichni opět odešli z domu. Nejmladší si to opět zamířil k sani, která byla napůl neuvěřitelně krásnou dívkou. Když jí mládenec prozradí své přání, řekne mu, ať jí do třetice stejně slouží a dostane, co si přeje.
  Chlapec se upřímně modlil a nemohl se dočkat konce třetího léta. Přišel poslední den. V noci kolem jedenácté silně zahřmělo a celé okolí se rozsvítilo jak za bílého dne. Byla slyšet sladká hudba, do pokoje k mládenci přistoupila krásná princezna, která mu řekla: "Teď jsem tady, jak sis přál, zachránil jsi mě a moje zakleté město, a když budeš chtít, stanu se tvojí ženou."
   S velkou radostí jede mládenec se svojí nevěstou ve zlatém kočáře domů. Starší bratři byli už se svými ženami doma. Jakmile uviděli zlatý kočár, mysleli si, že jede samotný král. Velmi se pak podivili, když v něm zahlédli svého opovrhovaného bratra a jeho překrásnou nevěstu.
Princezna pak zlým bratrům řekla: "To dědictví ať má, kdo chce, my ho nepotřebujeme, protože máme celé království." Rozloučili se s otcem a vrátili se do vysvobozeného města, kde dosud žijí, pokud neumřeli.

Nové ilustrace k této pohádce vytvořila Regina Daňková, jejíž výtvory můžete obdivovat na www.fler.cz/Rarasek