Spolupráce s Magdou Štajnerovou             

24. února 2009 mi přišel mail z Fleru s oznámením, že právě zavedli novou službu Poptávky. Ani nevím proč, ale napsala jsem tam, že hledám někoho, kdo by mi ilustroval obálku dětské knížky. Byla to vůbec první poptávka na Fleru. Byla jsem zvědavá, co se stane, jestli se někdo ozve. Nabídky začaly chodit okamžitě. Účastnice mě vyzývaly, ať udělám výběrové řízení, že mi nakreslí, namalují obrázky a já si mám vybrat. Docela jsem se styděla, jaký poprask jsem způsobila.

Třetí den se začali ozývat i profesionální výtvarníci s velmi krásnými nabídkami. Magda mi napsala 27. února a byla 21. z celkových 36. Postupně začaly chodit obrázky. Zadání bylo docela těžké – obálka k Průvodci pohádkovým Slovinskem (praktické informace, fotky, pohádky a pověsti). Začalo vyřazování, většina účastnic to vzdala sama. Měla jsem strach, jak budu někoho odmítat, to moc neumím. Ale všechno probíhalo v klidu a přátelském duchu.

Magda si vybrala pohádku Tanec s vodníkem a namalovala krásný obrázek. Když jsem ho viděla, zatoužila jsem po klasické pohádkové knížce. Do té doby by mě to ani ve snu nenapadlo. Jak jsem ale pracovala na Průvodci, nenašla jsem žádné pohádky a pověsti v češtině. Musela jsem si je začít překládat ze slovinštiny. Při tom jsem objevila spoustu krásných pohádek, jiných než jsou ty naše.

Pak se objevil i obrázek do Průvodce a mně se nechtělo s Magdou rozloučit, protože se mi spolupráce s ní moc líbila. Na rozdíl od ostatních jsme spolu dost komunikovaly, asi proto, že máme stejně staré děti.

Průvodce pohádkovým Slovinskem vyšel a my jsme se s Magdou domluvily, že se pustíme do těch dalších pohádek. A tak jsme strávily léto nad příběhy a postavami z Kouzelné zahrady.

 Magda dodává:

Chtěla bych jen doplnit, jak si moc vážím toho, že si mě Alena vybrala a měla jsem možnost ilustrovat její krásnou pohádkovou knížku. Tato práce mě moc bavila, protože to byla příjemná a pohodová spolupráce a její krásné pohádky se ilustrovaly skoro samy:-). Já jsem se tenkrát s Flerem taky v podstatě seznamovala, začala jsem přes tento portál prodávat některé svoje výrobky a v té době, kdy jsem náhodou odpověděla na Alenčinu poptávku jsem tam byla nováček. Poptávka mě zaujala, protože byl vždycky můj sen ilustrovat dětskou (nejlépe pohádkovou) knížku, ale vůbec nic jsem si od toho neslibovala, jen jsem si tak v duchu řekla, že za zkoušku nic nedám. O to víc jsem byla sama překvapená, jak se celá situace vyvinula a jak to všechno šlo jako po másle. Navíc pro mě byla spolupráce na knížce opravdu jednoduchá, protože na mně bylo jen namalovat obrázky a o zbytek už se postarala Alenka sama:-). Moc jí chci poděkovat, že mi dala možnost ilustrovat svoji první knížku a kdo ví, třeba nebude poslední:-)...

Osobně jsme se poprvé sešly na akci Setkání s Kouzelnou zahradou v Městské knihovně ve Svitavách 20. dubna 2010

Pohádky pro Helenku            

Relaxační hudba nejen pro děti

      Snad každá maminka nebo učitelka v mateřské školce potřebuje někdy děti zklidnit. K nám se v pravou chvíli dostalo cd Pohádky pro Helenku, které jsme si okamžitě zamilovali. Vždy, když zaznívá tato něžná hudba, celá rodina se stáhne ke zdroji těch libých tónů. Hudební skladby nám vyprávějí o hájence, o káněti, o kostelní věži, o polní cestě, o lesních vílách... Představy nás vedou k pohádkám, do dětství, domů...  Děti se cítí v bezpečí a usínají.

     Tento vzácný dárek jsem dostala přímo od  autora, pana Lubomíra Müllera, hudebního skladatele, spisovatele, režiséra, cestovatele, zkrátka renesančního umělce a velmi vzácného člověka. Žije v Ostrovačicích u Brna, kde se odehrával příběh Helenky a Ríši z knihy Viléma Mrštíka Pohádka máje. O Pohádkách pro Helenku mi pan Lubomír napsal:

O hudbě "pro Helenku" - fotografii Helenky ještě přikládám, abyste viděla tu milou a romanticky líbeznou sochu, jak si ji zidealizoval akademický sochař Emil Hlavica z Brna. Byla postavena před Podkomorskou myslivnu v roce 1949 a je z pravého carrarského mramoru. Aniž bych se inspiroval při hudbě postavou Helenky z Mrštíkova románu Pohádka máje, tak jsem si vytvořil své pojetí romantiky kraje, do kterého se socha Helenky dívá a který ji obklopuje. Když člověk trochu zavře oči před civilizačními nešvary v okolí, jako jsou dráty elektrického vedení či tzv. vizual polution, vizuální znečištění krajiny nevhodnými nátěry domů (jistě znáte z okolí tu módu nanášet na nové fasády domů křiklavé barvy zelenkavých, žlutých, růžových aj. zvýrazňovačů....), tak prostě je ten kraj kouzelný, borovice moudré si povídají, káňata "štěkají" ve výškách, zvonek kostelíka rozpráví svůj příběh po vlnách teplých letních proudů a můžete si představovat cokoliv, co se kolem sochy v různých proměnách času odehrává. Tak jsem si to maličko představoval a tu barevnou, impresionistickou hudební malbu se snažil přenést do zvuků a tónů. Aby nějak dokázala na krátké ploše rozeznít v posluchači představivost, rozeběhnout imaginaci za zavřenými víčky, každý ji máme vrozenou, jen se někdy za ní stydíme.
Nevím, co říkat o hudbě více, nemá konkrétní děj, i když je trochu programní. Má vzbuzovat představy a přinášet zharmonizování, nikoliv kakofonii pocitů zmatku. Ale také jsem nechtěl, aby byla sentimentálně rozplizlá.

Pana Lubomíra Müllera můžete navštívit na jeho zajímavých stránkách www.lubomir-muller.cz . Určitě vás bude dlouho bavit ukázkami ze svých knih, svými skladbami, žertovnými filmečky, milostnou poezií, cestopisnými filmy a spoustou dalších překvapení.